SUP Paraplíčko open 2015 - dojmologie

Jak je ráno? Leje!! Teploměr? Hrůza!! SUP down river Paraplíčko 2015? Nesmysl!! Tyhle pocity musel mít ráno v sobotu 9. května každý. Tolik morální síly na ranní vstávání jsem nemusel vydat ani na vojně při poplachu. Až pohled na meteorologický radar mě uklidňuje. On ten liják brzo přejde a pak už to bude OK. Takže boardy, děti, ženu a hromadu náhradního oblečení šup do auta a hurá a vyrážíme k Železnému Brodu. Cestou ještě padá pár kapek, ale pohled na otevřenou loděnici a naražený sud mění náladu do růžova.

Lidí je docela dost, kolem se motají děti a Ondra Zummer nám rychle vysvětlí první disciplínu. Na pochopení nemusíte mít vysokou školu. Start na Spálově u elektrárny a kdo je první v cíli vyhrál. No, já to nebudu, raději si cestou budu hlídat děti. Jsou tu nejmladší a určitě mají nejméně zkušeností. Na samotném startu možná vznikají nejhezčí fotografie a já si rozhodně budu tyhle dojmy dlouho vybavovat. Vidět 24 boardů v úzkém toku Jizery, jak se řadí vedle sebe těsně před startem je mimořádné. Také už skrz mraky pokukuje sluníčko. Ondra dává poslední pokyny:“Do boardů si nestrkáme pádlem, nesrážíme se vzájemně rukama do vody. Boardy do sebe bouchnout můžou, ale chovejte se k sobě ohleduplně“. Já bych tedy rád z boardu někoho srazil a klidně bych ho i srazil úderem pádla do vazu. Jenže to bych musel alespoň jednoho závodníka dojet. Po startovním výstřelu se totiž začne doslova vařit voda a už po sto metrech jsou karty na vítězství rozdány. Vítěz Albey nadělil všem skoro minutu. Druhá dojela impozantní postava Artura Beiera.  A třetí byl další trutnovák David Stolín. Asi mu chyběly delší dredy. Ostatně stejné pořadí bylo i celkově po druhé disciplíně Super G na Paraplíčku.

Na tuhle discilplínu jsme nastoupili odpoledne posilněni gulášovkou a pivem a hned se ukázalo, kdo umí a kdo se vozí. Rozdíly byly obrovské. I celkem lehce postavená trať se ukázala na síly mých dětí, mé síly, a i ostatní padali do vody jak hrušky. Zatímco profíci vpředu řešili sekundy, my jsme mohli po několika pádech a minutých brankách myslet jen na prostý průjezd bez nároků na dobrý čas. V jedné jízdě jsem musel nabrat na palubu synátora Otakara a vytáhnmout ho ze spárů jedné vlny, ve druhé jízdě jsem při třetím pádu vypil tolik vody, že jsem se bál, že už se mi tam pak nevejde žádné pivo. A to by byla fakt škoda.

Myslím si, že celá akce byla mimořádně povedená a opravdu skvostná. Určitě se zúčastníme přístí rok zase. Očekávám posun v pořadí z naprostého ocasu na místo předposlední. A taky tu umí začarovat i to počasí. Lejt totiž začalo až zase po závodě.