Mallorca na kolech 2015

Tak dnešní prvni trenink s duchodcema připomínal něco mezi mistrovstvím světa v časovce jednotlivcu a rozhodující etapou Tour de France kde se jede o titul... Asi kilometr za hotelem vlezli na špici prvni namotivovany důchodci a všechny rozvěsili během prvních 5ti kilometrů tak, že se všichni sešli až v hospodě za 50 kilometru...a vsichni samozřejmě uplne poblity, misto toho aby se jelo v klidu ve skupině... Noo a cesta zpet....to se začalo ve skupině, a takhle to vydrželo asi 500 metru, nez zase někdo nastoupil a uz to zas bylo v hajzlu.... U hotelu jsem mel 108 km - takze jsem zhodnotil, ze dnes jsem prvním tréninkem zdolal královskou etapu a všechny ostatni tréninky budou tak poloviční :o))) Aspon jsem si během dnešního tréninku našel parťáka na dalsi dny...jmenuje se Petr, je z Prahy a je mu 74 let, ten mi ujel asi jen 5 kilaku pred cílem.... Uz jen 11 dni huraaa :o))))))))

Den 3. a 4.: po zjištění během prvního tréninku, ze jsem se objevil jako účastník na Etapovém závodě SHCR Challenge - "Senior House Coster Rider Challenge" jsem na druhy trenik vyrazil pro jistotu o 15 minut drive nez ostatni, doufajic, ze nez me závodníci dojedou tak že někde špatně odbočím... Povedlo se! Tim padem jsem se i dožil vecera a mohl jsem na veceri dojit po svých... Dnes jsem mel plan podobný, ale uz mi na to senioři neskocili.... Ba co víc, po výjezdu z Palmy jsem zjistil, ze nas jede jen 5, ja ve společnosti jezdců co mají balíkofobii - to znamena ze nesnesou, kdyz jedou s někým pohromadě... Nechali me táhnout špici prvních deset kilometru a nechtěli mi střídat proti větru....nechápal jsem proc az jsem to pochopil pod prvním kopcem...jsem přeci jejich soupeř!!! Takze jen se zacal zvedat asfalt tak jeden nástup za druhým a důchodci byli fuč.... Naštěstí na kopci blbe odbočili a mel jsem je moznost vidět hned po tom co jsem prijel na kopec i ja.... Jejich zeleno modré obličeje lapající po dechu mi jasně sdělili, že to byl opravdový boj na život a na smrt o vrchařský titul.... Tou dobou jsme za sebou měli celých 14 kilometrů a jen necelých 80 pred sebou... Takze jsem byl rad, kdyz jsme se setkali i se zbytkem skupiny a ja se mohl se svým kámošem Petou (74) bezpečně vrátit na hotel...

Po dni volna jsme měli moznost strávit příjemných 120 kilometru se skupinou Norů, kde si vsichni uvědomují benefity jízdy ve skupině a tak jsem mohl mít z celého dne dobrý pocit. Kdyz jsem se chlubil u večeře tim, ze jsem strávil krásný trenink ve skupině, bylo mi oponovano tim, ze naše skupina taky přeci jezdi v "balíku" - nikdo nemohl pochopit, že soubor jednotlivců jedoucí (a po většinu času závodící) stejným směrem není to samé jako kompaktní skupina neboli peloton.

Vůdce naší skupiny je velmi silný v plánování tras. Prstem po mapě objede jakýkoliv okruh po ostrově bez větší námahy a přitom nabyde dojmu, ze vsichni účastníci zájezdu budou prožívat stejne pocity i v průběhu, kdyz na daný okruh vyrazí.... No co Vam budu povídat, zase jsem se nechal ukecat a vyrazil jsem na "pohodovy okruh do hor". Pred upatim prvního kopce se mi povedlo píchnout gumu - mel jsem radost ze se nebudu muset účastnit zavodu na vrchol, ale co se nestalo... Dva spoluzávodníci na mě počkali, takže jen jsem kolo nafoukl dostihy pokračovaly.... Po třech hodinách pekla jsem zjistil ze jsem v pasti a ze do civilizace uz vede cesta jen přes ty nejhorší kopce.... Mel jsem takovou krizi ze jsem malem sežral omotavku na riditkach.... V průběhu mého totálního trápení jsem zjistil, ze vedouci našeho zájezdu je silný jeste v jedné věci, vzhledem k tomu, ze neustále sleduje nejpřesnější předpovědi pocasi, tak dokáže naplánovat celodenní vylet cely proti větru...-to se totiz jen tak někomu nepovede, to uz chce zkusenosti... No nakonec jsem se ve stavu maximálního deliria dostal nejkratší cestou k hotelu po 8mi hodinách pekla a za hodinu a pul mě čekala oslava mých 30. tých narozenin, ale to az v dalším sloupku ;o)